Reklamy sem     Náběr AFFS zde    obědnej si dess zde
   

Rok 1938 - konec naději,ztráta iluzí

2. března 2011 v 11:54 | Petr |  Témata týdne
V roce 1937 došlo sice k dohodě spočívající na určitých ústupcích (mimo jiné přístup Němců do veřejných služeb), ale tyto byly plněny liknavě, pokud byly plněny vůbec. Počátkem roku 1938 bylo všem jasné, že naděje zůstaly jen snem a že tento rok bude rokem, kdy prohlubující krizi bude nutno řešit radikálním řezem.

V té době také tři vládní německé strany v ČSR připustili marnost své ochoty ke kompromisu. Ferdinand Peroutka v Přítomnosti z 30. 3. 1938 hodnotí situaci a odpovědnost české strany za ni:" věděli, že dohodu tu považovala lehkomyslnému způsobu, s jakým vysoká byrokracie porozuměla loňské dohodě z 18. února a německými aktivisty, zasvěcení lidé část byrokracie za opatření téměř divadelní, které nemá, která nemá velkou praktickou závažnost.... Přechodem německých aktivistů k Henleinovi jsou čeští politici vinni téměř tolik jako němečtí aktivisté sami ...". Jaksch hodnotil v červnu 1938 situaci: "..plnění dohody závisí na tom, zda česká politika bude ochotna opustit myšlenku a politickou praxi národního státu." To se však nestalo, i když již bylo jasné, že žádný národ československý není.
Také ve straně sjednocující Němce pod praporem jednotného národa sudetoněmeckého došlo k radikálnímu posunu. Zásadní přechod k politice NSDAP lze spojovat se zprávou z 19. 11. 1937, kterou Henlein poslal Hitlerovi.Učinil tak krok, který lze považovat za osudový - podřídil se Hitlerovi a zřekl se všech plánů na autonomii německého živlu v ČSR. Po parlamentních volbách roku 1935, kdy se SdP stala absolutním vítězem před stranou agrární, si Henlein bezpochyby skutečně představoval, že se stane čelným československým politikem a bude se podstatným způsobem podílet na přetvoření republiky ve stát národů v ní žijících, ale také na jejím zahraničně politickém přeorientování Představoval si že RČS opustí zaměření na Malou dohodu, západní spojence a pakt o přátelství a spolupráci se Sovětským svazem a posílí vazby k Německu. Nenašel mezi československými politiky nikoho, kdo by s ním o politické spolupráci jednal. Sice u některých politiků takový zájem existoval, ale ani ti se toho neodvážili, protože tím by vyvolali nedozírný agresivní odpor českých nacionalistů a prakticky celé české společnosti zachvácené šovinismem, který by je hrozil přinejmenším politicky znemožnit. Volební úspěch roku 1935 byl tím vlastně zcela znehodnocen, zůstal bez praktických důsledků. Nacisté ve straně mohli z tohoto fiaska obviňovat stranické vedení, tedy Henleina a jeho Svaz kamarádství. Dva faktory - odříznutí od jakéhokoliv vlivu v československé politice a vnitrostranický útok nacistů, ze kterého vyplynulo budoucí připojení k říši - učinily z československého autonomisty Konrada Henleina nacistického funkcionáře. Henlein ve zprávě představil svou stranu jako jedinou zástupkyni sudetských Němců a jako stranu spolehlivě nacionálně socialistickou. Dostal za to od Hitlera záruky i ve formě jeho pozdějšího výroku: "Stojím při vás, i zítra jste můj místodržící."
V sudetoněmecké krizi v roce 1938 Konrad Henlein přijal úlohu taktického vyostřovače sporu, provokující Prahu stále radikálnějšími požadavky, aby Hitler měl záminku k dalším krokům, resp. aby Wehrmacht měla nakonec záminku přijít na pomoc. Tak se Henlein a SdP stali povolnými nástroji expanzivní politiky Hitlera proti Československu. Boj za sebeurčení využil pak Hitler k plánu destabilizace a destrukce ČSR.
BdL (Bund der Landwirte) a DCSVP (Deutsche Christlichsoziale Volkspartei) po Henleinově výzvě z 16. 3. 1938 opustily vládní koalici a splynuly s SdP. Německým zájmem, jak vyplývá z Hitlerova prohlášení na Říšské radě ze dne 20. 2. 1938, se stala "... ochrana každého příslušníka německého národa, který si na našich hranicích není sám s to zajistit právo na všeobecnou lidskou, politickou a světonázorovou svobodu" Nástrojem pro tuto novou fázi jeho politiky se stává SdP. Hitler se 22. 4. 1938 rozhodl pro vypracování plánu Fall "Grün" na vojenské obsazení ČSR. Dne 24. 4. 1938 ,po připojení Rakouska k Německé říši, na kongresu SdP v Karlových Varech vylíčil Henlein historii sudetských Němců v Československu vyhroceně jako historii křivd vůči nim. Budou-li ale splněny jejich podmínky, setrvají nadále v republice. Jako program formuloval osm karlovarských podmínek:

1. rovnoprávnost německé národnostní skupiny s českým národem;
2. jejich uznání jako právní osoby;
3. definování a uznání německého sídelního území;
4. německá samospráva v něm, a sice ve všech oblastech veřejného života;
5. zákonná ochrana německých občanů státu mimo německého teritoria;
6. odstranění bezpráví vůči sudetským Němcům od 1918 a náhrada jimi utrpěných škod;
7. princip německých státních úředníků na německém území;
8. plná svoboda přiznávat se k němectví a k německému světovému názoru.

Zdroj: www.bruntal.net ale je to mnou upravený takže kopírujte s mím zdrojem.
 


Anketa

Líbí se ti můj blog?

Ano 47.7% (186)
Ujde 26.2% (102)
Ne 26.2% (102)

Komentáře

1 Monkey <3 Monkey <3 | Web | 2. března 2011 v 12:03 | Reagovat

Díky:D  taky to tu máš hezký:D

2 sharynak sharynak | Web | 2. března 2011 v 12:09 | Reagovat

pekny blog =)

3 fofrs fofrs | 2. března 2011 v 12:25 | Reagovat

Hezkej blog. :D

4 Lůc*(Á) Lůc*(Á) | Web | 2. března 2011 v 13:29 | Reagovat

Děkuju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.